[python] Preklad/prejimani a vyuka anglickych pojmu (bylo iterable)

[Petr Prikryl]

Pár poznámek...

> > [...] Nicméně stejně si myslím, že čím méně cizích 
> > slov, tím je jakýkoliv text čitelnější i lajkům. [...]
> > Je to, dle mne, nížší češtinářská invence a odvaha 
> > u těch prvních odborníků, co se s pojmy setkávají 
> > jako první, že je prostě použijí tak jak jsou a ostatní 
> > je pak přebírají. Prostě save je sejvnout, a ne 
> > Uložit. Nejsem pro nosočistopleny, jsem však pro kapesníky. 
> > To ale jen tak naokraj....
> 
> Já jsem měl stejný názor s tím, že čím více českých slov, 
> tím srozumitelnější text a dnes jsem se dostal k opačnému 
> názoru. Protože neexistuje, a IMHO...

[lze srozumitelně přeložit jako "podle mého názoru" ;) ]

> ... už existovat nebude ustálená česká terminologie 
> pro různé výrazy je daleko lepší a srozumitelnější držet se 
> té anglické kde to jenom jde. Protože existuje jeden 
> anglický výraz, ale mnoho českých pro totéž, neboť co 
> autor to trochu jiný český ekvivalent. Hlasuji pro 
> maximalizaci angličtiny v IT výrazech.

Tohle mi připadá jako ode zdi ke zdi. Dám takový příklad,
při kterém se mi ježí zbývající vlasy na hlavě: "direktorář"
Určitě se to víc blíží anglickému originálu. Ale vypadá
to (z mého pohledu) hrozně a nemůžu říct, že by to
mělo větší vypovídací schopnost, než "adresář". 

Ještě větší extrém by mohl být: "lidé v IT by měli 
mluvit jen a pouze anglicky". Neexistuje IT čeština
a jiná čeština. Pojmy z IT se musí do českého jazyka
vhodným způsobem dostat v podobě, která je přijatelná
i pro jazykově cítící jedince. Stejně tak by se dalo
argumentovat, že máme jezdit "tramwayí".

Někdy je to věc zvyku a logika překladu z hlediska 
překladatelského a z hlediska IT může být odlišná. 
Třeba takový "name space" je zjevně něco jako prostor
pro jména. Osobně se mi líbí nejvíc překlad "prostor jmen",
ale někdo dává přednost pojmu "jmenný prostor". 
Co je lepší? Každopádně, "nejm spejs" je nepřijatelný.

Vše by se mělo dělat s citem. Lidi se neřídí programy,
jsou inteligentní. Něco se jim líbí a něco ne. Estetické
věci nelze vyjádřit formálně. Někdy je lepší
překlad, někdy opis, někdy převzetí cizího slova. 

Vezměte si příklad z ruštiny. Kdysi nám vše ruské bylo
dáváno za vzor (obecně) a mimo jiné i za téměř základ
všeho slovanského. Ti, kdo se ruštinu ještě učili nebo ti, 
kdo se ji už zase učí, si ale jistě vzpomenou na slovíčka
jako spiná (záda), trotuár (chodník) -- navíc jde 
v podstatě o částečně zvukový přepis do azbuky. 
Nevypadá to jako slovíčka slovanského původu, že?
Ale funguje to! Nemají s tím problém. 

Tím chci říci, že někdy je "češtinářská invence" spíš
na škodu (l'art pour l'art). Vzpomeňte si na nedávné
žabomyší souboje jazykových legislátorů o správné psaní slov
jako jsou citron/citrón, balonek/balónek, hřiště/hříště
a podobných pi***in/pí***in.

> Takže iterátor i dekorátor je pro mě jasná volba, 
> které rozumím. [...] v jiných oblastech, třeba v medicíně 
> taková zoufale hloupá snaha počešťovat není. Prostě 
> mononukleóza, nebo borelióza nemá jednoslovný český 
> ekvivalent a laikům to nevadí. Je totiž zvyk, že každý 
> kdo se pustí do nějakého oboru se také seznámí s obvyklou 
> terminologií toho oboru a iterátor s prominutím není 
> slovo, se kterým by se někdo jiný, než programátor 
> musel setkávat.

S iterátorem a dekorátorem naprosto souhlasím, ale
současně se musím Pavla Kosiny alias geona zastat. Laik se 
z medicíny naučí jen slova, která slyšel v televizi. Navíc
je potřebují jen ti, kteří něco takového chytnou a nebo
sousedky, které si o tom povídají. Nepotřebují tomu pojmu
rozumět, protože to používají v abstraktním smyslu "nemoc",
"hrozná nemoc" a "Bůh ví, kde to chytnul...". Skuteční 
budoucí doktoři se dostávají k medicíně na vysoké škole.
Není pro ně problém naučit se nějaké cizí slovíčko, zvlášť
když mají povinnou Latinu.

Naproti tomu Pavel učí budoucí programátory, kteří
mají problémy hlavně s pubertou. A přitom tomu musí
rozumět víc než ty sousedky. S pojmem se musí vnitřně
ztotožnit (musí projít procesem končícím "Aha!"). Pak
už je jim jedno, jestli je to české nebo anglické slovo.
Používají ho jen proto, aby si stručně sdělili něco co 
velmi dobře abstrakně chápou, se všemi detaily s tím 
souvisejícími.

Takže je potřebný vhodný kompromis. Pokud český opisný 
překlad nepřipouští žádnou pochybnost (věcnou ani jazykovou),
pak je to v naprostém pořádku. 

Občas se ale musíme UČIT nová slova. Nemůžeme spoléhat
na to, že se vše dá opsat slovy, která už známe.
Některé pojmy nejsou a nikdy nebudou samovysvětlující,
protože vyjadřují složitější abstrakci. Důkladnému
vysvětlení pojmů by tedy měla být věnována část výuky.

pepr